Historie

Dne 25. února 1805 byl zámek poškozen požárem, jehož rozsah nelze dnes již určit.  Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna zadal zhotovení plánů nového zámku u svého dvorního vídeňského architekta Josefa Hardmutha. Ten byl s plány hotový v létě roku 1806, o dva roky později byla stavba hotova. Dnešní podoba zámku tedy pochází z doby, kdy byl zámek přestavěn v klasicistním stylu, tj. z roku 1808. Tehdy byla boční obytná křídla zámku prodloužena a byly změněny rozměry velkého slavnostního sálu v prvním patře. Slavnostní sál je zdobený ilusivní malbou s motivy hudebních zátiší od Michala Roberta. V letech 1835-1836 byla střecha paláce pokryta břidlicí, v průběhu let byly prováděny další běžné opravy zámku.

Původní zámecký mobiliář neexistuje. Zničena jsou všechna kachlová kamna, většina původních dveří i výzdoba sálů (výjimkou je slavnostní sál). Předpokládá se, že pod výmalbou bude zachována původní malována výzdoba.

V roce 1912 byl z Úsova do Nových Zámků převezen archiv se spisy do roku 1850, v roce 1941 byl odvezen do Opavy. Spisů byl celý nákladní vagon. Minoritský klášter v Opavě, kde byl archiv uložen, na jaře 1945 vyhořel. Zachráněno bylo jen 26 knih, 2 lesní účty, repertáře a gruntovní knihy. V zámku v letech 1939-1945 sídlila správa lichtenštejnského velkostatku. V červenci 1945 vznikla Ústřední komise pro správu bývalých lichtenštejnských majetků. Majitelem zámku se stal stát a nejprve ho využívala Československá lidová armáda. V roce 1950 přešlo užívací právo na Československé státní lesy, které v zámku umístili část zemědělsko-lesnického archivu. Ten byl v roce 1953 převezen do Janovic u Rýmařova, kde jeho část roku 1954 shořela. V roce 1955 se uživatelem záku stalo Ministerstvo národní obrany, od roku 1962 spravoval zámek Okresní národní výbor v Olomouci (po roce 1990 pak Okresní úřad).

Novozámecké panstvo totiž věnovalo pozornost i úpravě okolí svých sídel. Nám se dochovala úprava Nových Zámků, kterou provedli Lichtenštejnové, jejichž sídla v Lednici a Valticích jsou poněkud známější než Nové Zámky. Lichtenštejnové nechali upravit krajinu kolem novozámeckého paláce, jak zámek byl nazýván, jako přírodní anglický park s oborou a romantickými stavbami. Zámecký park o rozloze 5,22 hektaru je ojedinělou ukázkou přírodně krajinářského parku v lužní krajině.
 

Kompozice novozámeckého parku ladí s celkovou kompozicí širšího okolí, přičemž park přechází plynule do podrostu Doubravy a podzámeckých luk. Areál si zachoval své podstatné hodnoty, i když byl v nedávné minulosti necitlivými zásahy narušen. Autorem krajinných a zahradnických úprav s dalekými parkovými průhledy do krajiny (vyvolávají iluzi velkolepých prostorů), provedených v první polovině 19. století, byl Bernard Petri, který se neomezoval jen na blízké okolí zámku, ale své architektonické cítění umocněné botanickými vědomostmi přenesl do širšího okolí. Hlavními znaky tohoto stylu jsou daleké průhledy, aleje doplněné rozličnými, často dominujícími stavbami s možností vyhlídky a důraz na menší scenerie a zakoutí.

Vzhledem k historické ceně i nepopiratelné estetické hodnotě parku byl vypracován projekt kompletní regenerace parku. V rámci tohoto projektu posoudili ing Kubeša a ing. Dlouhý zdravotní stav dřevin, navrhli jejich ošetření a další pěstební opatření. Nejčastěji se ukázala potřeba opravných řezů, ošetření ran, zlepšení stability, ošetření dutin, vazeb v koruně a kácení. Mykologická expertiza potvrdila, že mnoho stromů je napadeno dřevokaznými houbami (zjištěno 9 druhů). Nemalé množství stromů také trpí boubolovitostí a je napadeno jmelím. Vykáceny budou muset být stromy za hranicí životnosti, stromy velmi poškozené a proschlé, stromy hrozící rozkladem a pádem, jakož i mladší náletové anebo nevhodně vysazené dřeviny, narušující kompoziční strukturu parku. Řada z těch posledně jmenovaných náleží v CHKO Litovelské Pomoraví k nepůvodním druhům dřevin. Byly nově vysazeny některé dřeviny, které nahradily, případně doplnily stávající dřeviny v souladu s původní myšlenkou tvůrců krajinného areálu (kompozičním záměrem). Jejich skupiny prostor netříští, nýbrž přispívají k jeho kompoziční ucelenosti.